Epidemie, které připomínaly toto onemocnění, se vyskytovaly v různých zemích nepochybně ve starověku i ve středověku. Největší epidemie probíhaly zejména ve 20. století. Ty jsou v proočkované populaci naštěstí minulostí. Ale i dnes se můžeme setkat s importem záškrtu nebo s některou jeho netypickou formou. V létě 2019 jsme Corynebacterium diphtheriae zachytili v naší laboratoři.
Mikrobiologie
Původcem záškrtu je Corynebacterium diphtheriae. Je to čistě lidský patogen. (Podobné onemocnění může způsobit i Corynebacterium ulcerans.) Jedná se o grampozitivní aerobní nesporulující tyčinku. Kultivačně není příliš náročná, ale pro kultivaci se používají půdy obohacené sérem nebo krví. C. diphtheriae redukuje kovový telur a roste černě na agarových půdách, čehož se dá využít v diagnostice. Při podezření na záškrt je při kultivaci potřeba použít některou selektivně diagnostickou půdu, která obsahuje soli teluru.
Patogenita
Záškrt je v podstatě toxinóza. Corynebacterium diphtheriae není invazívní, množí se na povrchu sliznic, neproniká do hloubky. Hlavním faktorem patogenity je difterický toxin.
Původce záškrtu se množí v místě vstupu nákazy:
- na sliznici nosohltanu,
- na tonzilách,
- na nosní sliznici, na kůži,
- v ráně,
- vzácně jinde.
O průběhu onemocnění rozhoduje virulence kmene, tvorba toxinu a imunita hostitele. V místě vstupu vzniká pseudomembrána tvořená fibrinem, nekrotickými buňkami a leukocyty. Pablána pevně přilne na respirační sliznici a není možné ji odstranit, aniž by došlo ke krvácení. Bakterie Corynebacterium diphtheriae jsou pod touto membránou, kde tvoří toxin. Ten způsobuje : nekrózu buněk v okolí a vstřebává se – způsobuje toxemii.
Cílem toxinu je srdeční sval (myokarditida), periferní nervy (polyneuritida), ledviny (toxická nefritida). Rozsah pseudomembrán může být tak veliký, že ucpou dýchací cesty, zvl. u dětí, kde je menší průsvit dýchacích cest.
TOXIN: záškrt vzniká pouze v případě, když kmen Corynebacterium diphtheriae produkuje toxin. Ten bakterie produkuje jen v případě, že je napadena jistým lyzogenním bakteriofágem, tzv. betafágem. Informace pro syntézu toxinu tedy není stabilní součástí bakteriálního genomu. POZOR: Netoxigenní kmen se může stát toxigenním.
Přítomnost těchto netoxigenních kmenů v populaci představuje reálné nebezpečí, protože může dojít ke konverzi netoxigenních kmenů v toxigenní.
Formy záškrtu
- faryngeální – nejčastější – postiženy jsou tonzily,
- laryngeální – zvl. u kojenců a malých dětí. Pablány se šíří z laryngu do dolních cest dýchacích a hrozí zadušení,
- nosní difterie – lehká forma. Hnisavá sekrece z nosu, má lehčí ráz, ale hlavní nebezpečí spočívá v snadnému vylučování a přenosu na vnímavé jedince,
- kožní nebo ranná difterie.
Kožní záškrt
Obvykle vypadá jako nehojící se, nebolestivé kožní ulcerace, pokryté šedými pablánami. Je obtížné ho odlišit od impetiga nebo jiných chronických bakteriálních infekcí. Existují tři formy kožního záškrtu:
- primární infekce – začíná jako pustula nebo vezikula na dříve neporušené pokožce,
- superinfekce ekzematické léze,
- sekundární infekce rány.
Kožní záškrt je často spojován se současnými infekcemi způsobenými Staphylococcus aureus a Streptococcus pyogenes.
V případě toxigenního kmene může i z kožní infekce vzniknout toxemie s letálním koncem.
EPIDEMIOLOGIE: Zdrojem všech forem záškrtu jsou nemocní lidé, pacienti s inaparentním průběhem a zdraví nosiči. Dále nemocní s netypickými formami (nosní a kožní). Výjimečně zvíře. Šíří se kapénkami, sekrety nebo přímým kontaktem.
Pacient s diftérií musí být izolován na infekčním oddělení, dokud nejsou dvě bakteriologická vyšetření negativní.
PRŮBĚH: Inkubační doba: 2–5 dnů
Vlastní průběh onemocnění: začíná malátností, nevysokou horečkou, bolestmi v krku. Tonzily jsou 1. den zduřelé bez povlaků. Žlutavé povlaky se na tonzilách vytvoří 2. den, zvětšují se podčelistní uzliny. Toto stadium je benigní, reaguje na podání ATB.
Není-li nemocný léčen, začnou se pablány šířit. Dostaví se dyspnoe. Vstřebává se toxin, zvýrazňují se celkové příznaky, horečka, cervikální lymfadenopatie deformující krk. Zhoršuje se polykání kvůli časné paréze měkkého patra. Asi 30% má poškození myokardu. V tomto stadiu je prognóza velmi nejistá.
KOMPLIKACE: Kardiální postižení – změny ST úseku blokádou Tawarova raménka, AV bloky, dilatace srdce, srdeční insuficience, často je reverzibilní. Neurologické příznaky dělíme na časné (paréza měkkého patra, nemocný huhňá, nápoje mu vytékají nosem) a pozdní – za 2 týdny až tři měsíce – (opětovná obrna měkkého patra, okohybných nervů, končetin. Postižení je symetrické, bez teplot).
Tubulární nekróza ledvin, která je reverzibilní.
TERAPIE: aplikace antidifterického séra – onemocnění je vyvoláno toxinem, proto sérum, které inaktivuje toxin, působí rychleji než antibiotika. Z antibiotik je vhodný penicilin v běžných dávkách. K léčbě nosičství jsou výhodnější makrolidy.
IMUNITA: Je především antitoxická.
PREVENCE: Prevencí je očkování. To je namířeno proti toxinu. Zajišťuje imunitu přibližně na 10 let. I řádně očkovaný člověk se se může stát nosičem toxigenního kmene. Epidemiologické studie ukazují, že vysoká proočkovanost vede nejen k eliminaci nemoci, ale postupně i k vymizení bacilonosičství difterie. Tato skutečnost chrání i dospělé jedince, jejichž postvakcinační imunita z dětství poklesla.
Kazuistika
V létě 2019 se nám v bakteriologické laboratoři synlab s.r.o. Brno-Modřice podařilo zachytit původce záškrtu z kožního ložiska.
Pacientka, 35 let, gravidní – asi 2 měsíce, alergie na penicilin
3. 6. 2019– přichází do dermatovenerologické ordinace s několika kožními defekty.
- Jeden má na ukazováku, asi 5 mm se zánětlivým lem, dále ložisko na levé tváři a bradě. Ekzém na dorzech rukou. V anamnéze poškrábání kočkou před několika dny. Uzavřeno jako „ Impetigo“
- Terapie: Bactroban mast, Belogent mast – na ekzém.
6. 8. 2019 – 2. návštěva dermatovenerologické ambulance (gravidita 4. měsíc).
- Potíže se zhoršují, defekty se nezhojily, na ukazováku ložisko 15 mm se žlutě povleklou spodinou, zapáchající. Další ložiska má na čele s krustami, na hýždích, na paži, je bez teplot.
- Byly odebrány stěry na kultivaci
- Terapie Fucidin mast, Cyteal roztok, celkové antibiotika pacientka nechce kvůli graviditě.
- Výsledky kultivace:
Corynebacterium diphtheriae +++
Streptococcus pyogenes +++
Staphylococcus aureus +
Anaerobně : Fusobacterium nucleatum ++
9. 8. 2019– I přes terapii, která není kauzální, ložiska posychají, spodina je pročištěna.
- Bez dalších nových projevů.
- Terapie: změna na Bactroban mast.
15. 8. 2019 – vředy celkem slušně zepitelizovány.
- Terapie: změna na Framykoin.
Další osud pacientky není znám, pravděpodobně obtíže ustoupily, protože se víc neukázala. V anamnéze měla kontakt s uprchlíky.
Kmen Corynebacterium diphtheriae byl zaslán do NRL kvůli průkazu produkce toxinu. Výsledek byl negativní.
Výskyt ve světě a u nás
Onemocnění popsal už Hippokrates v 5. století před n.l.
Velké epidemie proběhly ve 20. století.
V českých zemích v roce 1930 bylo 23697 nemocných, 2129 úmrtí.
Nejvyšší nemocnost byla v průběhu 2. světové války, maxima dosáhla v roce 1943 a to 39597 případů onemocnění. Povinné očkování bylo zahájeno v roce 1946. Pak nemocnost prudce klesala až do začátku 70. let, kdy došlo k přerušení endemického výskytu onemocnění, od r. 1974 se vyskytovaly jen ojedinělé případy onemocnění.
V ČR byl poslední případ záškrtu evidován v r. 1995.
Podle serologických přehledů z roku 2001 byla antidifteritická imunita české populace na velmi dobré úrovni a nehrozilo, že by po zavlečení difterie do ČR mohlo dojít k epidemii.
Ale případný import nebo onemocnění neočkovaných jedinců nelze vyloučit. Po zavedení očkování se na celém světě podařilo významně snížit onemocnění a úmrtí. Nicméně v některých částech světa se záškrt stále vyskytuje.
V Rusku došlo v 80. letech minulého století díky poklesu proočkovanosti k vzestupu nemocnosti. V Evropě je situace dobrá, v r. 2012 – 27 případů. Dle statistiky WHO bylo na světě v r. 2013 – 4680 případů a v r. 2015 – 4530 případů. Smrtnost záškrtu se v současnosti pohybuje mezi 5–10 %, u dětí a osob nad 40 let je to až 20 %.
Očkování
Současnost: Očkování se provádí:
očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B,
onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b u dětí (schéma 2+1):
- od 9. týdne věku (2. měsíc),
- další dávka se podá za dva měsíce po první dávce (4. měsíc),
- přeočkování se provede v 11.–13. měsíci života dítěte
- očkovací látkou proti záškrtu, tetanu a černému kašli – 5 –6. rok věku dítěte
- očkovací látky proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně – 10.–11. rok věku dítěte
Vzhledem k vyvanutí imunity je očkování proti difterii doporučeno každých 10 let.
Při cestách do zemí mimo Evropu a Severní Ameriku se doporučuje přeočkování, zvláště u starších cestovatelů, cest delších než 1 měsíc a při plánovaném užším kontaktu s místním obyvatelstvem (např. humanitární aktivity).
Záškrt rozhodně není onemocnění minulého století. Je třeba na něj myslet, zejména při návratu z oblastí s jeho výskytem, nebo při kontaktu s uprchlíky v anamnéze.
Po odběru materiálu k vyšetření je třeba tuto skutečnost uvést do žádanky.
Dále je nutné podporovat prevenci, jednak dodržováním očkovacího kalendáře u dětí, ale také přeočkováním při cestování do rizikových oblastí.
Literatura
- Beneš Jiří a kol.: Infekční lékařství, 1.vyd.,Praha, Galén 2009, str. 214–217
- Bednář Marek a kol.: Lékařská mikrobiologie, 1.vyd.,Praha, Marvil 1996, str. 298–302
- Votava Miroslav a kol.: Lékařská mikrobiologie speciální, Brno, Neptun, 2003, str. 137–141 http://www.szu.cz
- Sabrina Weiss and Androulla Efstratiou: Corynebacterium diphtheriae, www.antimicrobe.org/b99.asp
Autor:
MUDr. Martina Macháčková