Jak se máte v chomutovské laboratoři SYNLAB, pane doktore? Mohl byste nám své působiště ve zkratce představit?
Děkujeme, máme se dobře. Jsme kolektiv šesti laborantek a tří vysokoškoláků, včetně mé maličkosti, a všechny nás spojuje jeden společný koníček – mikrobi. Přesně proto také pracujeme v laboratoři specializované na mikrobiologii. Většina personálu je atestována v oboru. Já zde s krátkou přestávkou působím od roku 1993, tedy 22 let. Vzorky k diagnostice do laboratoře dodávají ambulantní lékaři z širokého okolí a některé nemocnice. Nesmím se také zapomenout pochlubit, že součástí naší laboratoře je antibiotické středisko, kde monitorujeme antibiotickou rezistenci v regionu.
Mikrobiologem jste toužil být odjakživa? Jak jste se k oboru dostal?
Hned po škole jsem věděl, že mou budoucností nebude práce s lidmi, zkoumání mi vždy bylo nějakým způsobem bližší. Původně jsem se chtěl věnovat rentgenu, lákala mě ale také patologie nebo představa o tom, že mám vlastní laboratoř. Nakonec mi nejvíc učarovali mikrobi a chomutovská laboratoř. Nastoupil jsem do ní hned po ukončení studia oboru všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. Své vzdělání jsem si posléze doplnil o dvě atestace v oboru lékařská mikrobiologie. Inspirací mi byl zde působící primář Šturma, který mi postupně předal své zkušenosti i respekt k mikrobům a pomohl mi získat nejlepší praxi.
Čím vším z oblasti mikrobiologie se laboratoř zabývá?
Zajišťujeme bakteriologická, parazitologická a mykologická vyšetření biologických materiálů na přítomnost patogenních mikroorganismů. Ve chvíli, kdy k nám dorazí biologický materiál k otestování, nemáme ještě vůbec ponětí, co v něm poroste. Kouzlo je v tom, že diagnostický postup musíme mít nastavený tak, abychom přesně zjistili, co potřebujeme. Typy kultivačních půd, na které vzorek naneseme a na nichž necháme bakterie růst, vybíráme podle anatomické lokalizace odebraného vzorku a celkové diagnózy pacienta. Pokud se například jedná o vzorek pacienta s cukrovkou, laboranti i asistenti přesně vědí, jakou sestavu kultivačních půd pro otestování použít. U diabetika se tedy bude lišit od sestavy u pacienta, který cukrovkou netrpí. Zpracování nejčastěji vyšetřovaných vzorků máme specifikované v přehledných „sopkách“ (standardní operační postup) a dle nich se při postupu orientujeme.
Kam se obor v poslední době posunul a jak se podle vás bude vyvíjet dál?
V současné době vidím největší přínos v hmotnostní spektrometrii, která dává běžným mikrobiologům do rukou robustní a univerzální nástroj k identifikaci mikroorganismů a sledování určitých forem jejich metabolismu. I v naší laboratoři můžeme tuto metodu díky skvělému přístroji Maldi Biotyper s vysoce výkonným laserem nově využívat. Další obrovský dopad na mikrobiologii měl nedávný rozvoj molekulárních metod, které zajistily diagnostiku obtížně kultivovatelných patogenů. Těžko však odhadnout, kam se budeme posouvat dál. Původně se dokonce myslelo, že klasická mikrobiologie a práce s živými mikroorganismy s nástupem molekulárních metod zcela zanikne. Nakonec to tak není, protože se zjistilo, že mikrobiologie sleduje fenotyp neboli životní projev bakterie, který ne vždy koresponduje s genotypem, zkoumaným právě molekulárně biologickými metodami. To platí zvlášť při vyšetřování rezistence mikrobů na antibiotika.
Možnost rozvoje mikrobiologie vidím například ve zkoumání střevního mikrobiomu, což je typ spektra mikrobů ve stolici. Můžeme se dočkat zajímavých souvislostí, například ve spojení se vznikem řady nemocí. Považuje se totiž za „orgán“, který je různými faktory schopný ovlivňovat lidský zdravotní stav, možná i psychiku. Zatím nevíme, do jaké míry a jak přesně ovlivňuje regulační dráhy v lidském organismu, které v současnosti celkem zevrubně známe.
Slyšela jsem, že chomutovská laboratoř je přínosná pro celý region. Předpokládám, že jde o souvislost s antibiotickým střediskem…
Ano, každý rok vydáváme přehled antibiotické rezistence vybraných patogenních mikroorganismů s platnou v našem regionu. Tento dlouhodobý přehled rezistentních mikrobů dává lékařům možnost nasazení konkrétního antibiotika tak, aby byla nejmenší pravděpodobnost, že původce infekce bude rezistentní. Vědí také, jaké infekční choroby nejčastěji jednotliví mikrobi vyvolávají, i to ovlivňuje nasazení léků. Lékaři jsou vedeni k využívání informací o antibiotické rezistenci a orientují se podle ní napříč všemi obory – od pediatrů a praktiků až po specialisty. Poskytujeme jim také individuální konzultační služby, a to jak diagnostické, tak léčebné.
Jak rezistenci zjišťujete?
Rezistenci a citlivost na antibiotika zjišťujeme kultivací konkrétních mikrobů s jednotlivými antibiotiky. Každý vzorek, který k nám dorazí na vyšetření a obsahuje patogenní, nebo potenciálně patogenní mikroorganismus, je na citlivost k antibiotikům otestován a nález je statisticky použit na zpracování přehledu antibiotické rezistence v regionu. Když se objeví mikrob s velkou odolností vůči antibiotikům, případně nebezpečný patogen, snažíme se nalézt místo, odkud by mohl pocházet a kde by mohl přežívat. V těchto případech se používají i stěry z nemocničního prostředí a vyšetření možných nosičů z řad pacientů i zdravotníků.
Kam se antibiotická léčba vyvíjí?
Můžete potvrdit tvrzení, že v blízké budoucnosti budeme všichni rezistentní vůči všem antibiotikům?
Obecně lze konstatovat, že vývoj rezistence bakterií na antibiotika nemůžeme zastavit, ale můžeme ho velmi zpomalit. V České republice zatím, na rozdíl od středomoří a jihovýchodní Evropy, zásadní problémy s antibiotickou rezistencí nemáme, zatím ji evidujeme především ve velkých lůžkových zařízeních. Máme řadu odborníků v oblasti racionální antibiotické léčby a alespoň částečně funkční síť antibiotických středisek. Ambulantní lékaři mají k dispozici doporučené postupy pro léčbu infekcí respiračního traktu a infekcí močových cest i podrobně zpracované a široce oponované konsensuální dokumenty k jednotlivým skupinám antibiotik. Máme tedy kde brát informace o správném nakládání s antibiotiky. Postupně asi přestanou fungovat některá antibiotika, která máme nyní k dispozici. Ve vývoji jsou i nová antibiotika, ale velmi dlouho trvá, než se zjistí jejich nezávadnost pro pacienty a účinnost na bakterie. Nemusím jistě připomínat, že tento vývoj je finančně nesmírně náročný a dovolit si jej mohou jen ty největší farmaceutické firmy.
Proč se tedy antibiotická rezistence tolik zvyšuje?
Musíme opustit představu o úplném vítězství nad bakteriemi, která se rozšířila v šedesátých a sedmdesátých létech minulého století, kdy došlo k objevu řady nových skupin antibiotik. Po prvních úspěších s očkováním se lidé začali domnívat, že infekční choroby jsou definitivně vyřešenou záležitostí. Zapomněli jsme, že mikroorganismy byly první, kdo osídlil naši planetu, a to před miliardami let. Za tu dobu mezi sebou vedly i války pomocí chemických a biologických zbraní, které měly k dispozici a látky podobné dnešním antibiotikům mezi nimi byly také. Však také většina antibiotik pochází z řady vyšších typů bakterií nebo plísní. Pochopitelně si proti nim vyvíjely i rezistenci a geny této stamiliony let staré rezistence prostě časem oprášily a vylepšily. Dalším faktorem je takzvaná epidemiologická bezpečnost jednotlivých antibiotik. Znamená to míru rizika vzniku rezistence při častém používání, některá dokonce povzbuzují vznik rezistence vůči jiným typům antibiotik. Dále je třeba brát zřetel na spektrum účinku antibiotika. Čím je širší spektrum antibiotika, tím je větší i riziko narušení rovnováhy mezi mikroby osidlujícími naše tělo (na kůži, sliznicích a ve střevě). Ideální případ racionální antibiotické terapie pro zabránění šíření odolnosti by byl následující. Lékař odebere nemocnému vzorek, který pošle do laboratoře, a nasadí antibiotikum podle projevu infekční choroby, který předpokládá. Využije u toho znalost doporučeného postupu a zároveň znalost rezistence mikrobů v regionu. Když dorazí výsledek s citlivostí na antibiotika provede ještě jednu revizi antibiotika – buď zůstane předepsané, protože je dostatečně účinné a není možné použít jiné s užším spektrem, nebo dojde k nasazení jiného, protože původně nasazené je zbytečně širokospektré. Může nastat i situace, kdy je potřeba nasadit antibiotikum z úplně jiné skupiny, protože to původně předepsané je neúčinné. Tento modelový případ však z mnoha důvodů často nefunguje, a to v první řadě kvůli cenotvorbě, jelikož úzkospektré antibiotikum bývá nákladnější než širokospektré. Druhou věcí je zásobenost lékáren, další například nedostatek personálu a nechuť pacientů docházet na časté návštěvy. Spousta druhů úzkospektrých antibiotik u nás také není registrována a předepsat je tedy nelze vůbec.
Máte nějakou zprávu, kterou byste rád předal ostatním zdravotnickým odborníkům?
Ať mají rádi mikroby. Mikrobi nejsou našimi nepřáteli, musíme se naučit, jak se proti nim v určitých případech cíleně bránit. Nebudeme pak mít potřebu je plošně a extenzivně ničit. Principiálně jsou našimi kamarády.
Potřebujete si od laboratoře někdy odpočinout? Kdy a jak relaxujete?
Já nijak extra nerelaxuji, tedy v pravém slova smyslu. Mám tři děti, kterým se rád věnuji. Také jsem trenérem plavání a s manželkou máme firmu. Součástí našeho podnikání je ordinace praktického lékaře, kterého zde vykonává právě moje žena. V oddíle plavání mám na starost ty nejmenší, šesti a sedmileté děti, a to již desátým rokem. Rukama mi tedy prošly stovky plavců a někteří to dotáhli daleko. Když mám někdy mimo práci a všechny tyto aktivity náhodou nějaký čas navíc, hraji počítačovou online hru World of Tanks. S naším herním týmem také pravidelně jezdíme dělat ostrahu na tankové dny v Lešanech.
MUDr. Jan Valenta
Vedoucím laboratoře SYNLAB v Chomutově je od roku 2014, kde zodpovídá za osmičlenný tým zaměstnanců.
Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni a po nástupu do chomutovské laboratoře v roce 1993 prošel
dvěma atestacemi v oboru mikrobiologie. Denně se také podílí na zkoumání antibiotické rezistence v regionu.
