V loňském roce u nás bylo hlášeno 712 případů klíšťové encefalitidy, čímž si Česko získalo prvenství mezi všemi státy Evropské unie. Obava z nakažených klíšťat je proto namístě. Ochranu před možnými fatálními následky tohoto zpočátku nenápadného onemocnění představuje pouze účinné očkování a v případě již probíhající nákazy včasný záchyt nemoci pomocí laboratorního vyšetření krve.
Encefalitidou se klíště nakazí z krve drobných živočichů, jako jsou myši, ježci, zajíci nebo ptáci. Virus se pak množí v jeho slinných žlázách, po přisátí se tedy ihned přenáší na příjemce. Tím nemusí být jen člověk, ale třeba i hospodářská zvířata. K přenosu viru na člověka může dojít i pitím nepasterizovaného mléka od těchto zvířat. Virus je možné zničit jedině pasterizací.
Příznaky klíšťové encefalitidy mohou být zcela skryté
Onemocnění má dvě fáze. V té první putuje virus krví a lymfou člověka, čímž se šíří do jeho lymfatických tkání. V druhé fázi pak onemocnění proniká až do mozkomíšního moku.
U nakaženého člověka se po přenosu encefalitidy rozvíjejí nejprve nespecifické příznaky. Většinou však připomínají běžné nachlazení, a proto bývají často přehlíženy. Po nákaze v okolí přisátí klíštěte navíc nezůstává červená skvrna, jako tomu bývá u některých případů boreliózy, a onemocnění se na první pohled těžko rozpozná. První fáze klíšťové encefalitidy probíhá zpravidla bez výrazných příznaků. Může se objevit zvýšená teplota, únava, bolesti hlavy, kloubů a svalů jako při chřipce. Organismus si s prvotním útokem nemoci obvykle hravě poradí a následuje úleva. Onemocnění však může dojít i do druhé fáze, a to přibližně 5 až 10 dní po skončení první fáze. Druhá fáze už ale mívá výraznější průběh, například v podobě zánětu mozku a mozkových blan.
K příznakům druhé fáze onemocnění patří vysoká horečka, bolest hlavy, zvracení, poruchy spánku, světloplachost, třes, křeče nebo obrna končetin a poruchy vědomí. Docházet může i k poškození nebo odumírání nervových buněk. Po prodělání nemoci tedy mohou zůstat trvalé následky jako poruchy psychiky nebo trvalé obrny.
Odhalení encefalitidy
Pokud člověk napadený klíštětem není naočkován vakcínou proti encefalitidě, měl by si nechat odebrat a vyšetřit krev co nejdříve po zaznamenání prvotních příznaků, tedy po inkubační době, která trvá 7–14 dní. V první fázi onemocnění lze provést diagnostiku na základě přímého průkazu virové RNA v krvi pacienta. Většina pacientů však navštěvuje ordinace lékařů až v druhé fázi onemocnění, kdy stanovení RNA již nemá význam.
Po přechodu do druhé fáze nemoci se z krve zjišťuje přítomnost protilátek třídy IgM a IgG, kterými se organismus začne proti viru přirozeně bránit. Tvoří se přibližně po 2 až 5 týdnech od nákazy. O probíhající infekci svědčí pozitivní nález IgM protilátek bezprostředně následovaný tvorbou IgG protilátek. V případě pozitivního výsledku obou druhů protilátek stanovujeme takzvanou aviditu IgG protilátek, která pomáhá s určením stádia nemoci.
Hladina protilátek po očkování s postupem času klesá
Před nákazou klíšťovou encefalitidou bezpečně chrání očkování, které v organismu vyvolá tvorbu ochranných protilátek. Pro udržení adekvátní ochrany je však potřeba procházet pravidelným přeočkováním. Protilátky získané z vakcíny v těle většinou vydrží po dobu pěti let, u starších jedinců pak zhruba tři roky. Některým lidem však ochrana vydrží i déle oproti těmto standardním lhůtám a přeočkování v době, kdy mají stále dostatek protilátek, může zbytečně zatížit jejich organismus. Pro zjištění hladiny ochranných látek je k dispozici krevní test, který zjistí, zdali je nutné očkování podstoupit co nejdříve, nebo je možné ho na nějaký čas odložit.
Autorka: Ing. Petra Kottová
Laboratoř imunologie a infekční sérologie Praha Jankovcova, synlab czech s.r.o.
