Sdělení Ministerstva zdravotnictví ČR č. 54/2022 Sb. ze dne 8. března 2022 o zprovoznění centrálního úložiště elektronických poukazů
Ministerstvo zdravotnictví sděluje na základě § 75 zákona č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, že dne 1. ledna 2022 bylo zprovozněno centrální úložiště elektronických poukazů.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1001/2021 ze dne 23. 3. 2022
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí v citovaném rozhodnutí posuzoval přípustnost a platnost sjednaných právních domněnek a fikcí ve smlouvě, tedy slovních spojení jako je „považuje se za“, „má se za“, „platí, že“. A jaké jsou závěry NS v citovaném rozhodnutí? Nejvyšší soud konstatoval, že v režimu (nového) občanského zákoníku nejsou slovní spojení „považuje se za“, „má se za“, „platí, že“ automaticky považována za neplatná. Také uvedl, že užití těchto slovních spojení vyjadřujících právní domněnky a fikce je možné, pokud to zásady občanského práva a dispozitivnost úpravy (rozuměj to, v čem se můžeme odchýlit od zákona a upřesnit ve smlouvě) umožňuje. Dále je nutno přihlédnout ke smluvním stranám, zda se jedná o vztah B2B nebo B2C. NS dodává, že „Kromě posouzení, zdali se ujednání stran odchyluje od dispozitivní právní normy, je tak třeba v případě konkrétních ujednání stran hodnotit, zda způsob, jakým se strany od dispozitivní právní úpravy odchýlily, není vzhledem k okolnostem věci z (jiného důvodu) zákonem zakázán nebo se příčí dobrým mravům. Přitom je třeba hodnotit i okolnost, v jakém právním postavení strany ujednání uzavřely. Zdali v rovném postavení dvou podnikatelů nebo zdali je jedna ze stran v postavení slabší strany, ať už spotřebitele nebo slabší strany podnikatele.“
Vyhláška č. 97/2022 Sb. ze dne 22. dubna 2022 k provedení některých ustanovení zákona o zdravotnických prostředcích týkajících se elektronických poukazů.
Vyhláška stanoví
a) postup a podmínky pro komunikaci předepisujících a výdejců se systémem eRecept,
b) formu identifikátoru elektronického poukazu, kterou systém eRecept poskytuje předepisujícím a pacientům,
c) způsob zasílání požadavků na vytvoření, změnu a zrušení elektronického poukazu předepisujícími,
d) rozsah údajů potřebných pro vytvoření, změnu a zrušení elektronického poukazu a jeho náležitosti,
e) způsob, kterým jsou Ústavu sdělovány identifikační údaje osoby oprávněné předepisovat nebo vydávat prostředek.
Vyhláška nabyla účinnosti dnem
1. 5. 2022.
Nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 49/18 – financování zdravotnictví z pohledu Ústavního soudu ČR.
Dne 3. května 2022 plénum Ústavního soudu svým nálezem zamítlo návrh skupiny senátorů, kteří se domáhali zrušení vybraných ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění, zákona o zdravotních službách a úhradových vyhlášek. Návrh byl na Ústavní soud podán koncem roku 2018 a skupina senátorů v něm kritizovala systém financování zdravotnictví v kvalitě poskytování zdravotní péče, neetické úhrady nebo cenotvorné mechanismy a tímto návrhem se zamýšlelo, že by mohlo dojít ke zrušení případně ke změnám způsobu úhrady ve zdravotnictví, uzavírání rámcových smluv apod. 3. 5. však došlo ze strany ÚS k zamítnutí tohoto návrhu. Zajímavostí je vyjádření Ústavního soudu k vytváření a fungování sítě poskytovatelů zdravotních služeb, rámcovým smlouvám, protiústavnosti seznamu výkonů s bodovými hodnota, úhradové vyhlášce, k individuálnímu úhradovému dodatku. Ústavní soud konstatoval, že financování zdravotnictví nemusí být optimální, ale není protiústavní.
Nález ÚS je dostupný na webu
www.usoud.cz, kde lze také najít tiskovou
zprávu k tomuto nálezu.
Právní oddělení SYNLAB