Vývoj funkčně zdatné imunologické obranyschopnosti závisí značně na vystavení imunitního systému nejrůznějším antigenům vnějšího prostředí včetně mikroorganismů. U mnoha onemocnění se v posledních letech uplatňují stále více mikroorganismy s nízkou patogenitou a dokonce i mikroorganismy pro zdravé jedince nepatogenní. Rozhodujícím faktorem je stav imunitního systému – pokud selhávají povrchové lokální obranné mechanismy nebo je snížena celková obranyschopnost, mohou se i mikroorganismy s nízkou patogenitou uplatnit.
V současné době často dochází k tomu, že i banální infekce nebo recidiva jsou ihned od počátku léčeny antibiotiky. Na jedné straně může být léčba efektivní, zkracuje se doba léčení a neschopnosti, ale na druhé straně dochází ke snížení antigenního působení mikrobů, ke snížení zánětlivé reakce a tvorby protilátek. Rovněž původce onemocnění může být jiný než bakteriální a použití antibiotik je zbytečné. Pokud se onemocnění nejeví od počátku jako závažné, je vhodné počkat s podáním antibiotik – jejich podání v době vzniku protilátek již nepoškozuje jejich další produkci a nevede v takové míře ke tvorbě rezistentních kmenů. První dny po infekci jsou nejdůležitější pro rozvoj přirozených imunitních protiinfekčních reakcí. Pokud je antibiotikum nasazeno příliš brzy, tlumí se obranné mechanismy, které by často byly infekci schopny zvládnout samy.
K terapii recidivujících a chronických infekcí těžko léčitelných antibiotiky a chemoterapeutiky a k preventivní stimulaci imunity je možné použít perorální kvasinkové a bakteriální vakcíny.
Charakteristika vakcín
Jedná se o roztoky obsahující komplexy antigenů, které jsou připravovány z vykultivovaných mikroorganismů šetrně usmrcených teplem nebo chemicky a opakovaně nalézaných u pacientů. Nejedná se však o léky primárních imunodeficiencí nebo k léčbě standardně a sporadicky probíhajících infekcí. Upravují aktivitu imunitního systému proti konkrétnímu původci onemocnění, ale nelikvidují se přirozené kmeny organismu. Aplikují se nejčastěji ve formě kapek perorálně, jsou aplikovány ve vícečetných dávkách ve stoupajícím kvantu. Slizniční odpověď nastupuje řádově v hodinách, efekt léčby je ale možné hodnotit až po několika týdnech.
Historie a současnost vakcín
Perorální vakcíny se používají již několik desítek let, a to jak u nás, tak i ve světě. Před 100 lety vznikly první práce zabývající se použitím usmrcených bakterií k vyvolání léčebného nebo preventivního účinku proti bakteriálním infekcím. V roce 1902 sir Almroth Wright použil poprvé k léčbě furunkulózy inaktivovanou kulturu stafylokoka izolovanou z ložiska chronicky nemocného pacienta. Vycházel z úspěchů klasických očkovacích látek, které indukují tvorbu protilátek. Postupně se používání bakteriálních vakcín rozšířilo a vakcíny, které byly připraveny z vlastního kmene pacienta, se začaly označovat jako autovakcíny. Posléze se zjistilo, že některé kmeny, které se použily pro přípravu autovakcín, se osvědčily i u jiných pacientů se stejným onemocněním. Tyto kmeny se konzervovaly a byly používány dále buď samostatně nebo se přidávaly do autovakcín. Ujal se pro ně název stock kmeny (nebo také zásobní kmeny) a z nich připravené stock vakcíny (zásobní vakcíny).
Zpočátku se vakcíny vyráběly převážně v injekční formě. Tato léčba však byla náročná jak pro pacienty, tak pro zdravotnický personál. Proto byly injekční vakcíny postupně nahrazovány perorálními ve formě kapek, případně tabletami nebo nosními spreji. Na základě srovnávacích studií se zjistilo, že účinnost všech forem je téměř srovnatelná.
Největší rozmach v používání individuálně připravovaných vakcín se datuje do rozmezí třicátých až padesátých let minulého století. Objev antibiotik a chemoterapeutik je však postupně začal zatlačovat do pozadí odborného zájmu. U bakteriálních a kvasinkových infekcí s chronickým průběhem nebo u recidivujících infekcí nebyla terapie antibiotiky a chemoterapeutiky vždy úspěšná. Začalo docházet ke vzniku rezistentních kmenů, dalším problémem byla také možnost rozvoje intolerance, přecitlivělosti a nežádoucí imunosupresivní účinky. Tyto skutečnosti přesunuly pozornost lékařů od výlučných snah eliminovat infekční agens k pokusům ovlivňovat pozitivně specificky nebo nespecificky imunitní systém.
V 70. letech 20. stol. začaly být individuálně připravované vakcíny vytlačovány komerčně vyráběnými zahraničními imunomodulátory z důvodu časové náročnosti. V posledních letech byla však ukončena výroba některých těchto imunomodulátorů (např. Biostim, Imudon, IRS 19), některé přetrvávají a nově zaváděné přípravky mají již převážně charakter potravinových doplňků.
V souvislosti s tím je zaznamenán opět zvýšený zájem o individuálně připravované auto a stock vakcíny pro jejich některé nesporné výhody – jsou sestaveny na míru pacienta, pro jejich výrobu se používají epidemiologicky aktuální kmeny, lze upravit dávkování dle potřeb pacienta a jsou plně hrazeny pojišťovnami na rozdíl od komerčně vyráběných imunomodulátorů.
Indikace vakcín
Jak již bylo uvedeno výše, hlavní indikací jsou chronické a recidivující bakteriální a kvasinkové infekce. Jedná se především o: infekce horních cest dýchacích, záněty močových cest, infekce kůže a měkkých tkání a záněty vulvy a pochvy.
Vakcíny pro léčbu infekcí horních cest dýchacích
Respirační akutní a chronické infekce jsou, zejména v chladnějším období roku, často diagnostikovaným onemocněním. U dospělých se mohou opakovat 2-4x ročně, u dětí dokonce 6-8x ročně. V těchto případech je vhodné uvažovat i o léčbě vakcínami. Pro přípravu vakcín jsou nejčastěji používány tyto kmeny: Staphylococcus aureus, Haemophilus influenzae, Streptococcus pneumoniae a Moraxella catarrhalis. Vakcínu lze připravit i z jiných kmenů po domluvě s ošetřujícím lékařem.
Vakcíny pro léčbu infekcí močových cest
Infekce močových cest patří k nejčastějším infekcím. Vyskytují se více u žen než u mužů, u děvčat školního věku je toto onemocnění až 50x častější než u chlapců, u žen ve věku 30-65 let dokonce 100x častější než u mužů. Každá druhá žena je v průběhu svého života alespoň jednou tímto onemocněním postižena, asi u ¼ žen toto onemocnění recidivuje. Některé studie prokazují, že podávání vakcín vede již po 3 měsících ke snížení počtu recidiv a snížení počtu dnů, po které bylo potřeba podávat antibiotika. Pro přípravu vakcín jsou nejčastěji používány tyto kmeny: Escherichia coli, Enterococcus faecalis, Proteus mirabilis, Klebsiella spp.
Vakcíny pro léčbu kožních infekcí
Tento typ vakcín je vhodný především k léčbě akné, stafylokokových pyodermií, mikrobiálního i atopického ekzému atd.
Dlouholetá spolupráce s dermatology nejen z našeho regionu přináší pozitivní výsledky v léčbě úporných případů akné a furunkulózy. Až 80 % mladých lidí ve věku 10–30 let bývá postiženo některou z forem akné. Bohužel je to v období, kdy je vzhled na jednom z prvních míst a neléčené onemocnění může zanechat nejen trvalé zdravotní, ale zejména psychické následky. Úspěšnost léčby vakcínou je v těchto případech až 90 %. Vakcinace vede často k remisi projevů a rychlejší odezvě na antibiotika. Při včasně nasazené vakcíně lze zabránit těžkému průběhu onemocnění a vzniku trvalých následků ve formě jizev. Pro přípravu vakcín jsou nejčastěji používány tyto kmeny: Staphylococcus aureus, Cutibacterium acnes, Streptococcus agalactiae, Candida albicans, Candida parapsilosis.
Vakcíny pro léčbu gynekologických infekcí
Důvodem pro přípravu vakcíny jsou především opakované a chronické infekce pochvy a vulvy (výtoky, pálení, svědění). Jedním z nejvíce se vyskytujících onemocnění je mykotická kolpitida u žen s určitými predispozicemi – špatně kompenzovaný diabetes, obezita, léčba kortikoidy, antibiotiky, těhotenství apod. Pro přípravu vakcín jsou nejčastěji používány tyto kmeny: Candida albicans, Escherichia coli, Enterococcus faecalis a některé méně se vyskytující kvasinky jako Candida krusei, Candida glabrata, Saccharomyces cerevisiae.
Mechanismus účinku
Přesné poznatky o podstatě léčebných účinků a fungování perorálních bakteriálních a kvasinkových vakcín z důvodu složitosti a neúplných znalostí imunity nejsou ještě zcela známé. Bakteriální a kvasinkové antigeny jsou přirozenými zevními antigeny, které působí na lidský organismus, jsou rozpoznávány a imunitní systém vůči nim dokáže vytvářet obrannou reakci. Zvyšují slizniční imunitu, tedy aktivují nespecifické imunitní mechanismy (tvorba hlenu, lysozym, sekreční IgA, aktivace fagocytózy, NK buněk, komplementový systém), ale při dlouhodobém podávání mohou vést i ke specifické imunitní reakci (tvorba specifických protilátek nebo tvorba specifických cytotoxických lymfocytů – zejména T lymfocytů, ale i B lymfocytů).
Materiál pro přípravu vakcín
Materiál se odebírá sterilně různým způsobem dle jeho charakteru. Musí být vhodný ke kultivaci a pomnožení na umělých kultivačních půdách. S výjimkou hemokultur lze použít jakýkoliv klinický materiál odebraný standardní metodou.
Příprava vakcín
Příprava vakcín na našem pracovišti (synlab czech s.r.o , sekce mikrobiologie Laboratoře Brno, Modřice, Evropská 873) probíhá již více než 10 let, původně pod vedením RNDr. Dany Hanulákové. Podléhá pravidelnému dohledu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) na základě zákonů č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech) a jeho prováděcího právního předpisu, Vyhlášky č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi. Oprávnění k přípravě vakcín nám bylo SÚKLem vydáno na základě splnění všech požadavků § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 255/2012 Sb..
Vakcíny se připravují podle standardní metodiky a jsou zpracovávány čistých prostorách odpovídajících jmenované vyhlášce. Izolované patogeny musí být v čisté formě – v průběhu výroby přípravy vakcín probíhá kontrola jejich identity a několik kontrol sterility (vakcíny nesmí obsahovat živé mikroorganismy).
Podle způsobu přípravy rozlišujeme perorální vakcíny kvasinkové, bakteriální a bakteriální plus kvasinkové. Podle typu vakcín může lékař žádat o autovakcínu, stock vakcínu nebo o kombinovanou vakcínu, kdy se k vlastnímu kmeni pacienta dodávají zásobní kmeny.
Léčba vakcínami
Léčebný efekt vakcín závisí na mnoha faktorech – správná indikace, složení, příprava a volba formy vakcíny a vhodné individuální dávkování. Je také důležité, kdy začít vakcínu podávat, protože její složky působí na organismus podobně jako infekce, která je sama o sobě mohutným imunostimulačním podnětem. Podání dalšího antigenního podnětu v podobě vakcíny v průběhu akutního onemocnění by nemuselo vést k další stimulaci imunity, ale naopak k jejímu přetížení a útlumu. Z těchto důvodů je vhodné léčbu vakcínami zahájit až po zvládnutí akutních projevů infekce, nejlépe v období rekonvalescence nebo až po jejím ukončení k prevenci dalších vzplanutí infekce.
Aplikace vakcín vede ke snížení četnosti daného onemocnění, ke zmírnění průběhu a zkrácení doby nemoci. Velmi dobře jsou snášeny i dětmi od 3 let, mají minimum vedlejších účinků a prakticky nulovou toxicitu. V průběhu užívání vakcíny je možná kombinace i s jinou medikací s výjimkou jiných imunomodulačních přípravků. Vakcíny je možné připravit i pro partnera či partnerku léčeného pacienta.
Přípravu vakcíny hradí zdravotní pojišťovny. Je možné je zhotovit i pro samoplátce (viz ceník na www.synlab.cz) , ale vždy pouze na základě předchozího požadavku ošetřujícího lékaře (žádanka).
Význam vakcín
Perorální bakteriální a kvasinkové vakcíny mají i v dnešní době svůj nezastupitelný význam, i když názory na tuto terapii jsou nejednotné. Přesto, že se jedná více méně o metodu empirickou, zájem o tyto vakcíny neustále stoupá. Důvodem jsou především pozitivní zkušenosti lékařů i samotných pacientů s dosaženými výsledky.
Autor: Kolektiv pracovníků pracoviště Přípravy vakcín, synlab czech s.r.o , sekce mikrobiologie Laboratoře Brno, Modřice, Evropská 873