AIM je relativně častý (13 % všech úmrtí) a život ohrožující stav způsobený ischemickou nekrózou myokardu. Příčinou ischémie je obvykle prasknutí aterosklerotického plátu a následné nasednutí krevní sraženiny. Nejdůležitějším laboratorním ukazatelem AIM v současnosti jsou kardiální troponiny (cTn). Tyto svalové bílkoviny se uvolňují téměř výhradně ze srdečního svalu a moderní metody zachytí vzestup kardiálních troponinů několik hodin od začátku potíží – v době přijetí do nemocnice. Jde tedy o časný a velmi citlivý ukazatel poškození myokardu. Kromě AIM existují i další příčiny poškození myokardu, které rovněž vedou ke zvýšení kardiálních troponinů, např. poranění srdce, myokarditida či toxické poškození. K odlišení těchto příčin slouží především klinický obraz, EKG, zobrazovací vyšetření a částečně také dynamika naměřených hodnot kardiálních troponinů.
V diagnostice AIM kombinujeme informace ze 3 základních oblastí:
- klinický obraz – diskomfort (bolest, pálení, tlak) na hrudi, iradiace do dolní čelisti, do horní končetiny; gastrointestinální příznaky jako nauzea či zvracení; dušnost;
- EKG a zobrazovací metody – nález typických ST elevací v minimálně 2 svodech vede k rychlé diagnóze akutního infarktu myokardu s ST elevacemi (STEMI) a k požadavku provést koronarografii do 120 minut. AIM bez ST elevací (NSTEMI) nemá specifický EKG obraz a při diagnostice jsou kardiální troponiny nepostradatelné. Ze zobrazovacích metod se nejčastěji používá echokardiografie a magnetická rezonance;
- kardiální troponiny – jejich koncentrace v krvi překročí 99. percentil již při nekróze 40 mg myokardu. Kromě absolutní hodnoty si všímáme i dynamiky změn koncentrace, které nám pomohou odlišit chronické zvýšení kardiálních troponinů (např. chronické onemocnění ledvin nebo srdeční selhání) a akutní poškození myokardu (např. AIM).
V kontextu diagnostiky AIM rozlišujeme tři definice:
- poškození myokardu = vzestup kardiálních troponinů nad 99. Percentil referenční populace,
- akutní poškození myokardu = poškození myokardu + významný (> 20%) vzestup či pokles kardiálních troponinů,
- AIM = akutní poškození myokardu s alespoň jednou známkou ischémie myokardu – např. klinické příznaky ischémie myokardu (viz výše); nové EKG změny svědčící pro ischemii; známky nově vzniklé ztráty pohyblivosti nebo vitality myokardu zjištěné zobrazovací metodou.
Použití 99. percentilu jako jediné univerzální rozhodovací meze v definici AIM má však v klinické praxi 4 zásadní limity:
- malá intraindividuální (< 10 %) a velká interindividuální (> 100 % u nemocných) biologická variabilita znemožňuje spolehlivé použití jedné rozhodovací meze (99. percentilu)
- percentil se významně mění s věkem – výrazně stoupá po narození, do „běžných“ hodnot se dostává kolem 1 roku věku a opět stoupá po 70. Roku
- percentily se v různých publikovaných referenčních populacích významně liší
- porovnáme-li diagnostické vlastnosti (senzitivita, specifičnost, prediktivní hodnoty) kardiálního troponinu I a T 99. percentilu, zjistíme, že se značně liší. Použití jedné společné (univerzální) rozhodovací meze tedy nedává smysl.
Stanovení kardiálních troponinů
Pro stanovení troponinu T používáme elektrochemiluminiscenční imunoanalýzu (ECLIA), u troponinu I chemiluminiscenční imunoanalýzu (CLIA). Luminiscence je schopnost látek samovolně vydávat světlo; u chemiluminiscence je vyvolána chemickou reakcí, u elektrochemiluminiscence navíc průchodem elektrického proudu. CLIA i ECLIA patří k nejcitlivějším klinicky používaným imunoanalytickým metodám, které mohou stanovit i velmi nízké koncentrace analytu a jsou relativně málo náchylné k interferencím. Nicméně u ECLIA významná hemolýza falešně snižuje výsledek (snížení přibližně o 10 %). U troponinu I některých výrobců byly častěji popsány falešně vysoké hodnoty způsobené formováním makrokomplexů. Existuje i zkřížená reaktivita analytických protilátek mezi různými degradačními štěpy kardiálních troponinů. Musíme také zdůraznit, že přestože jsou diagnostické vlastnosti troponinu T a I u AIM srovnatelné, vydávané číselné hodnoty jsou odlišné. Jde o různé molekuly, s různými biologickými poločasy, s různými biologickými variabilitami – žádnou matematickou korekcí tedy nelze převádět koncentrace jednoho troponinu na druhý. Mezilaboratorní porovnatelnost u troponinu T je dobrá. U troponinu I jsou výsledky od různých výrobců bohužel nesrovnatelné a pro každou metodu je nutné používat různé rozhodovací meze.
Poslední generace analytických souprav pro kardiální troponiny jsou schopné stanovit velmi nízké koncentrace kardiálních troponinů a mají dobrou preciznost na 99. percentilu (CV < 10 %). Označení „vysoce senzitivní“ („hypersenzitivní“, popř. „ultrasenzitivní“) se používá pro soupravy, které jsou schopny naměřit kardiální troponiny u minimálně 50 % zcela zdravých lidí. Nejcitlivější soupravy stanoví měřitelnou koncentraci kardiálního troponinu téměř u všech zdravých lidí. Zlepšená analytická citlivost tak umožňuje detekovat zvýšení kardiálních troponinů dříve a např. použití myoglobinu jako časného, ale nespecifického markeru AIM proto ztratilo význam. Ve velmi nízkých hodnotách (používaných např. pro vyloučení AIM) je nutné počítat s větší nejistotou výsledku.
Klinicky použitelné jsou ještě metody na stanovení kardiálních troponinů s CV 10 až 20 %. Přestože jsou nabízeny i POCT metody na stanovení kardiálních troponinů, nebyl dosud prokázán pozitivní vliv na osud pacienta při jejich použití. Příčinou může být právě jejich vyšší nepreciznost a následně i neporovnatelnost s výsledky centrální laboratoře.
Časový průběh kardiálních troponinů při AIM a načasování náběrů
Vzestup kardiálních troponinů je moderními analytickými metodami detekovatelný velmi časně od začátku poškození myokardu. U AIM je vzestup velmi strmý, následuje fáze plató a pozvolnější pokles (Obrázek 1). Rychlost poklesu je závislá zejména na postupném uvolňování troponinů z nekrotického ložiska (na jeho velikosti a prokrvení), a proto je uvádění obecného biologického poločasu poklesu zavádějící. Z obrázku 1 je patrné, že načasování náběrů vzhledem k začátku symptomů je velmi důležité – optimální je náběry realizovat ve strmě stoupající části křivky (časný náběr). Zejména v blízkosti vrcholové koncentrace, ale i později během poklesu může být obtížné detekovat dostatečnou dynamiku změn.
Z těchto předpokladů vycházejí časné diagnostické algoritmy pro AIM. Náběry se provádějí při přijetí a za 1 hodinu. Alternativně místo náběru za 1 hodinu některé algoritmy používají náběr za 2 hodiny, jiné zas za 3 hodiny. Podmínkou použití těchto časných diagnostických algoritmů je měření kardiálních troponinů posledními generacemi analytických souprav – vysoce senzitivními metodami. Používáme 4 rozhodovací meze:
- vysokou a nízkou mez pro koncentraci kardiálního troponinu
- vysokou a nízkou mez pro změnu koncentrací kardiálního troponinu (takzvaná delta) mezi prvním a druhým náběrem
Velmi nízká (neměřitelná) koncentrace nebo nízká koncentrace a velmi malá delta přítomnost AIM s velkou pravděpodobností vylučují (negativní prediktivní hodnota kolem 98 %). Vysoká hodnota kardiálního troponinu nebo vysoká delta významně zvyšují pravděpodobnost, že pacient má AIM, ale diagnostické vlastnosti jsou horší (pozitivní prediktivní hodnota je kolem 80 %).
Podrobnější rozbor použití kardiomarkerů shrnutý pomocí videí a doplněný o interaktivní kontrolní otázky najdete brzy v portálu PO>STUDIUM (https://www.postudium.cz).
Literatura
- Kimenai, D. M., Janssen, E. B. N. J., Eggers, K. M., Lindahl, B., Den Ruijter, H. M., Bekers, O., … Meex, S. J. R. (2018). Sex-Specific Versus Overall Clinical Decision Limits for Cardiac Troponin I and T for the Diagnosis of Acute Myocardial Infarction: A Systematic Review. Clinical Chemistry, 64(7), 1034–1043. http://doi.org/10.1373/clinchem.2018.286781
- Thygesen, K., Alpert, J. S., Jaffe, A. S., Chaitman, B. R., Bax, J. J., Morrow, D. A., & White, H. D. (2018). Fourth Universal Definition of Myocardial Infarction (2018). Journal of the American College of Cardiology. http://doi.org/10.1016/j.jacc.2018.08.1038
- Roffi, M., Patrono, C., Collet, J.-P., Mueller, C., Valgimigli, M., Andreotti, F.et al. (2016). 2015 ESC Guidelines for the management of acute coronary syndromes in patients presenting without persistent ST-segment elevation. European Heart Journal, 37(3), 267–315. http://doi.org/10.1093/eurheartj/ehv320
Autor:
MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D.
je zástupcem přednosty pro vědeckou a výchovnou činnost na Ústavu klinické biochemie a hematologie Lékařské fakulty v Plzni a FN Plzeň. Dále působí jako šéfredaktor portálu lékařské fakulty v Plzni pro postgraduální vzdělávání PO>STUDIUM (https://www.postudium.cz).
V letech 2017–2019 byl předsedou pracovní skupiny EFLM pro distanční vzdělávání a e-learning (WG-DE), od roku 2019 je předsedou Communication Committee při EFLM a expertem v EFLM WG-DE.