MUDr. Jaroslav Větvička, zakladatel Centra zdravotnického zabezpečení sportovní reprezentace, dlouhodobě pečuje o české vrcholové sportovce. Jeho ordinací prošla například spousta judistů, atletů nebo moderních pětibojařů, ale také krasobruslaři, bobisté, plavci, golfisti a řada dalších. O tom, jak mu v léčbě, kontrole zdravotního stavu sportovců a zlepšení jejich sportovních výkonů pomáhají laboratoře SYNLAB a proč je biochemie v tomto oboru zcela zásadní, si přečtěte v následujícím rozhovoru.
Pane doktore, jaké jsou základní ukazatele důležité při péči o sportovce?
Pro vyšetření sportovců využíváme ve spolupráci s laboratořemi SYNLAB biochemii, mikrobiologii, sérologii a nově molekulární detekci patogenů na přesnější určení původu infekce. Mezi základní biochemické ukazatele nezbytné při péči o sportovce patří samozřejmě běžný laboratorní screening. Specifické pro sport je například sledování urey a kreatinkinázy, jejíž hladina v organismu nám slouží k posouzení úrovně regenerace a únavy sportovce z předchozího dne. Z dalších běžných parametrů nás zajímá kreatinin, kyselina močová, bilirubin či jaterní testy, které jsou klíčové pro povědomí o zatížení jater. Posuzujeme také AST jako svalový izoenzym, jehož hladina se hýbe hlavně u sportovců, kteří se hodně věnují kondičnímu tréninku. Poté nás zajímá klasická triáda, která se standardně vyšetřuje při onemocnění horních cest dýchacích nebo obecně při zánětlivých onemocněních. Patří sem krevní obraz s diferenciálem, sedimentace a CRP, dále ASLO, vyšetřujeme pochopitelně i glukózu a tukový metabolismus.
Vyvíjí se nějakým způsobem portfolio těchto testů? Začleňujete nějaké nové?
Ano. V poslední deseti letech jsme si například zvykli pravidelně testovat vitamín D, jelikož se jedná o steroidní hormon, působící na mnoha metabolických místech, jehož hladina bývá často pod fyziologickou hodnotou. Jeho suplementace nebo případná substituce je tedy velmi zásadní. Zvykli jsme si na PCR analýzy, napadá mně solubilní transferinový receptor a další.
Testujete u sportovců také hladinu železa?
Ano, metabolismus železa, respektive celý červený krevní obraz a krvetvorba, jsou zásadní ukazatele pro přenos kyslíku. Nově jsme si kromě železa, transferinu a feritinu zvykli indikovat také zmíněný solubilní TRF receptor, který zpětnovazebně reaguje na množství železa v buňkách, což klasický test na hladinu železa nedokáže. Ten testuje pouze jeho aktuální množství v krvi. Zajímavé je, že když je koncentrace TRF zvýšená, je to špatně. Stejně tak pokud je nízká. Správně musí být hladina receptoru vždy v úrovni fyziologických rozmezí.
s Davidem Svobodou na dopingové kontrole. London-2012
Lze na základě vyšetření zlepšit výkony sportovce? Jak?
Sportovní výkony lze na základě vyšetření zlepšit především tím, že víme, do jaké míry a jestli vůbec můžeme sportovce zatížit. To je velmi důležité hlavně v případě, když se sportovec vrací ke sportu po nemoci či zranění nebo při stavech, kdy je hodně zatížen v rámci kondiční přípravy, a trenérovi se zdá, že s ním není něco v pořádku. Abychom vyloučili skrytá onemocnění, necháváme si vyšetřit výše zmiňované soubory a pochopitelně indikujeme podrobnější cílená vyšetření podle klinického stavu a diferenciální diagnostiky. Zajímavá je třeba už zmíněná kreatinkináza, svalový izoenzym, která může být po silovém tréninku zvýšená i třetí den. Pokud její hodnoty přetrvávají i déle bez zátěže,, je to pro mě znamení, že se něco děje.
A co když je sportovec nemocný? Existuje zde nějaké speciální vyšetření?
Pokud je sportovec nemocný, postupujeme standardně podobně jako praktický lékař, ale řekl bych že naše vyšetřovací soubory jsou trochu širší a pak i vícekrát kontrolujeme. Každý den bez tréninku v sezóně je znát, proto je biochemie vedle vyšetření klinického stavu a subjektivního pocitu velkým přínosem v posouzení, zda-li sportovce nechávat nebo pouštět do procesu. Nejčastěji se jednoduše řídíme podle sedimentace, krevního obrazu s diferenciálem a CRP. Po odeznění akutní klinické fáze onemocnění může mít sportovec falešně pozitivní pocit zdraví, pokud však neprojde biochemickými testy a zatíží se bez kontroly svého zdravotního stavu, může to být pro tělo velké sousto, které sportovce vrátí po pár dnech radosti do postele.
Může si sportovec kvůli neznalosti svého zdravotního stavu ublížit?
Určitě ano. Nejčastějším stavem a indikací biochemického vyšetření je únavový syndrom, tedy hlavně nevysvětlitelná únava nebo únavnost, kdy vedle akutního přetížení musíme vyloučit i jiné příčiny. V poslední době se nám nahromadily případy EB virozy, neboli mononukleozy. Není úplně jednoduché ji diagnostikovat, ale pokud na ni myslíte, tak se zachytí včas a nedojde k větším škodám. Občas se ještě setkáme se sportovcem, který se snažil nerozpoznanou EB virózu a s ní spojenou únavnost „roztrénovat“. Při této diagnoze jsou biochemie, sérologie a dnes už standardně PCR analýza nezastupitelné. Leckdy je rozluštění příčiny potíží u sportovce doslova detektivka. Doby, kdy sportovní doktor říkal – „dej si na týden oraz“ nebo se jen tak naslepo indikovala antibiotika – jsou už ty tam. Nechci ze slušnosti chválit nebo lichotit firmě SYNLAB, ale kromě nabídky dostatečného spektra parametrů nám jejich odborníci stále více pomáhají i s konzultacemi a třeba i společnou interpretací výsledků na cestě k diagnóze. Přestože mám jednu z atestací i klinickou biochemii, je porada s laboratoří hodně přínosná, je to velká pomoc. Pochopitelně laboratorní analýzy kombinujeme s dalšími vyšetřovacími metodami. Máme velké štěstí a je to vedle biochemie naší velkou devízou, že můžeme takřka v reálném čase využívat vyšetřovací kapacity Ústřední vojenské nemocnice a specializovaná vyšetření na jejich klinikách.
Které ze zmiňovaných parametrů si sportovci musí hlídat nejčastěji?
Sportovci vytrvalostního charakteru, plavci, běžci, atleti, cyklisté, zkrátka cyklické vytrvalostní sporty, potřebují permanentně vědět, jak jsou na tom s červeným krevním obrazem. Zcela limitující parametr je pro ně totiž schopnost přenášet kyslík. Důležitá je ale také rychlost regenerace, a to i pro sporty rychlostně silové nebo s převahou složky pohybového stereotypu. Zde nám opět velmi pomáhá biochemie, která je nedílnou součástí kontroly budování dobré kondice. A to u téměř všech sportů, včetně takového, v souvislosti s kondicí vysmívaného, šachu. Pokud není šachista zdravý a perfektně kondičně připravený, vzniká u něj zákonitě rychleji centrální únava, hůř se koncentruje a a dělá chyby v rozhodování. A rozhodování je důležité téměř ve všech sportech, jak při míčových hrách, úpolových sportech, tak třeba i při golfu.
Lukáš Krpálek, Rio-2016
Jak často sportovci testy podstupují?
U všech sportů, převážně pak vytrvalostních, je standardní často vyšetřovat červený krevní obraz a související biochemické parametry. Testy sportovci podstupují minimálně dvakrát, spíš čtyřikrát ročně. Hodně záleží na četnosti jejich sportovních soustředění. Největší vliv na organismus má rozhodně soustředění ve vysokohorském prostředí. Kvůli nižšímu parciálnímu tlaku kyslíku je totiž zpětnovazebně vylučován endogenní hormon erytropoetin, podmiňující krvetvorbu. Z tohoto důvodu po návratu z hor testujeme vedle parametrů červené krevní řady také mladé formy červených krvinek, které se v tomto prostředí tvoří (retikulocyty). A pochopitelně už zmiňovaný metabolismus železa, vitaminu B12 a k. listové.
MUDr. Jaroslav Větvička absolvoval Lékařskou fakultu UK v Hradci Králové v roce 1983. Do roku 1991 působil jako lékař cyklistů-stíhačů Dukly Praha a reprezentačního družstva ČSSR, od roku 1987 také pracoval v Ústavu sportovní medicíny (dříve Ústav národního zdraví pro vrcholový sport), kde vedl Laboratoř klinické biochemie a fyziologie. Do roku 1999 pracoval ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze jako vedoucí Oddělení zátěžové medicíny. Od roku 2000 do roku 2013 byl předsedou lékařské komise Českého olympijského výboru a je členem Lékařské komise Evropských olympijských výborů. V roli šéflékaře Českého olympijského týmu působil na olympijských hrách 2000 v Sydney, 2002 v Salt Lake City, 2004 v Aténách, 2006 v Turínu, 2008 v Pekingu, 2010 ve Vancouveru, 2012 v Londýně a 2014 v Soči). V roce 2000 založil a stále vede Centrum zdravotnického zabezpečení sportovní reprezentace, jež funguje v Ústřední vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích.
Autor:
Gabriela Matějková
